Pasivní domy - Dřevostavby

Život v pasivním domě

Život v pasivním domě neznamená pouze úsporu nákladů na vytápění, ale můžete také počítat s tím, že se zbavíte většiny svých zdravotních problémů. Zařízení, které pracuje i v noci, filtruje vzduch a tím ho zbavuje škodlivých nečistot a prachu.

Díky tomu, že rekuperační jednotka přivede vždy přesně tolik vzduchu, kolik potřebujete, se nemusíte bát plísní, které tak často trápí obyvatele rekonstruovaných panelových domů. Uvnitř domu potom pak dýcháte pouze čerstvý vzduch. 

Úspora tepla pasivního domu

Pasivní dům ročně spotřebuje maximálně 15 kilowatthodin na metr čtvereční vytápěné plochy. U běžného rodinného domu, který má podlahovou plochu kolem 120 metrů čtverečních to dělá 1800 kilowatthodin. Pro vytápění místnosti o velikosti 20 metrů čtverečních stačí 200 wattů, pro porovnání tepelný výkon člověka v kliduje 80 wattů, výkon stolního počítače 250 wattů.

Můžete sledovat, jak stále roste cena energií a přitom nemusíte mít takové obavy z jejich růstu jako obyvatel běžného domu. Provoz pasivního domu nevyžaduje takové náklady na energie.

Historie pasivních domů

Koncepce pasivního domu byla nastíněna již v roce 1988 během vědeckého pobytu Dr. Wolfganga Feista na univerzitě v Lund/Švédsko při brainstormingu s prof. Bo Adamsonem: je třeba využít potenciálu vyplývajícího z možností úspor u investičních nákladů díky vylepšené technice energetických úspor.

Zjednodušeně řečeno: tepelná ochrana domu musí být tak dobrá, aby nebylo zapotřebí použít klasický systém vytápění a snížily se investiční náklady na stavbu a částečně snížit vícenáklady vzniklé stavbou kvalitnějšího domu.

V jednom výzkumném projektu financovaném spolkovou zemí Hesensko a nazvaném „Pasivní domy" byly definovány vědeckotechnické základy, díky kterým byl již v říjnu 1990 položen základní kámen prvního pasivního domu, řadového domu se čtyřmi jednotkami v darmstadtské městské části Kranichstein, a to z iniciativy tehdejšího hesenského ministra hospodářství Alfreda Schmidta.

Tento první pasivní dům je obýván již od roku 1991. Již od začátku byl celý projekt doprovázen vysoce přesným vědeckým měřením. Výsledky byly revoluční: prokázaly, že i ve studené a vlhké střední Evropě je možné stavět obytné budovy tak, aby nebylo třeba používat běžné topení a budovy si přesto zachovají vynikající tepelné vlastnosti.

Průměrné hodnoty spotřeby topného tepla naměřené během 15 let jsou stabilně na úrovni kolem 10 kWh / (m²a), a jsou tedy na úrovni menší než je jedna desetina spotřeby tepla běžné novostavby.

Projekt pasivního domu byl původně zamýšlen pouze pro účely vědeckého využití potenciálu v rámci efektivního využívání energií. Tento úkol projekt vynikajícím způsobem splnil, přičemž bylo např. provedeno rozsáhlé srovnávání měření ve vztahu k tepelnému chování budovy včetně numerických simulací. Výsledky těchto výzkumů potvrdily, že kvalitní tepelná izolace v praxi skutečně zaručuje dosažení vypočítaných energetických úspor.

Levný pasivní dům

Během návštěvy amerického průkopníka v oblasti energií Amory Lovinse v roce 1995 v pasivním domu v Darmstadtu Kranichstein dal tento odborník podnět k tomu, aby se přezkoumala vhodnost úspěšných postupů uplatňovaných v rámci tohoto demonstračního projektu v praxi, čímž by se umožnila širší aplikace. Amory Lovins vždy tvrdil, že se zvyšováním energetické účinnosti bychom neměli zůstávat stát v půli cesty. Odpovídající opatření musí být tak dobrá, aby bylo možno dosáhnout podstatných zjednodušení u tepelné techniky.

Vývoj pasivních domů dále pokračoval

S tímto cílem zahájilo v Německu v roce 1996 svou činnost „Profesní sdružení levných pasivních domů". Stěžejní ideou zde je to, že díky ventilaci stavby se zároveň zvládne rovněž příprava tepla v prostoru. Čerstvý vzduch je třeba ventilačním zařízením přivádět do každého obytného prostoru, přičemž tento vzduch může transportovat rovněž teplo. Bude-li budova z tepelného hlediska konstruována tak kvalitně, že toto přiváděné teplo bude samo o sobě postačovat pro to, aby bylo zaručeno odpovídající pohodlí, pak je další systém pro rozvod tepla zbytečný.

To je základním principem pasivního domu: díky dobré tepelné izolaci plus kvalitní ventilaci prostor jsou další technické investice nadbytečné. Sektor topení / větrání / klimatizace se však tohoto vývoje obávat nemusí: celkový objem investic pro domovní techniku zůstane zhruba stejný. Stručně řečeno znamená „pasivní dům" pro oblast techniky pouze to, že konvenční technika vytápění bude při zhruba stejné tvorbě hodnot nahrazována inovativní klimatizační technikou.

Již v roce 1997 byly realizovány první sídlištní projekty, konkrétně sídliště pasivních domů ve Wiesbadenu a u Kolína v rámci ekonomické sociální bytové výstavby. Rovněž tyto projekty zaznamenaly velkou úspěšnost. Následoval rychlý rozvoj této technologie v Rakousku, Německu a Švýcarsku zejména koncem devadesátých let a v roce 2002 byl již v uvedených zemích počet registrovaných pasivních domů celkem 4.000. Jen v Německu se počet PD každý rok zdvojnásobí.

Prognóza do roku 2010 činí 60 tisíc. V současné době například překračuje poptávka po bydlení v pasivních domech jen v Rakousku 3x nabídku.