Vzduchotěsnost u pasivních domů

V každém domě bychom v podstatě chtěli dosáhnout určité vzduchotěsnosti, neboli neprůvzdušnosti, celkové obálky budovy.

Takže jak v  nízkoenergetických domech, tak hlavně v pasivních domech musíme vytvořit spojitou vzduchotěsnou obálku a tím zabránit nejen únikům tepla, ale také zajistit správné fungování větracího zařízení (rekuperace).

U masivních staveb není zajištění vzduchotěsnosti velký problém, větší část eliminuje dobře provedená povrchová úprava omítky.

Velmi kritická místa se nacházejí hlavně u oken a v podkroví, kde se styk materiálů poměrně často podceňuje. Vhodným navržením celkové skladby konstrukce a použitím parotěsných lepících pásek či speciálních manžet
lze problémům předcházet. Dané fólie slouží i k zadržení proudění vlhkosti,
která může uvnitř konstrukce způsobovat velké problémy.

K tomu abycho zjistili, že máme stavbu dokonale utěsněnou, používáme speciální měřící zařízení, které se umístí do vchodových dveří. Budova se nafoukne a provede se měření.

Při stálém tlaku 50 Pa by se za hodinu nemělo netěsnostmi vyměnit větší množství než je 0,6krát objem vzduchu v celém měřeném objektu. Tento test nazýváme blower-door, česky řečeno test neprůvzdušnosti.